Standard plemene

Země původu: Německo

Zařazení: lovecký pes

Klasifikace FCI: Skupina 8 : přinašeči, slídiči a vodní psi
Sekce 2 : slídiči s pracovní zkouškou

Krátký pohled do historie:

     Z myslivecké literatury lze prokázat, že již po staletí existují lovečtí psi, podobní dnešním německým křepelákům, kteří se používali ke slídění za lovnou zvěří. 
Historicky lze doložit i název "křepelák".
     V plemenné knize registrovaný chov plemene německý křepelák vzniknul na přelomu století. Kmenovým zakladatelem plemene byl pes Lord Augusta 1834L, který pocházel ze Staufenbergu (Horní Bavorsko). Cílený čistokrevný chov byl zahájen s několika vhodnými fenami. Zpočátku přicházela na svět pouze hnědá (někdy s bílými znaky) a bílohnědá štěnata. Jako zvláštnost se objevovaly malé červené znaky na hlavě a bězích, takzvané pálení. Fena Baby auf der Schanze 1838 L byla u zrodu varianty běloušů. 

     Rudolf Frieb (R.F.), který během několika desítek let podstatnou měrou ovlivnil chov německého křepeláka, se zásadním způsobem přičinil o to, že byl chov rozdělen do dvou barevných rázů - na hnědáky a bělouše. Rozdělením chovu do dvou barevných variant byl zajištěn základní předpoklad pro to, aby bylo možné přes úzkou výchozí chovatelskou základnu cíleným párováním v rámci obou barevných rázů zabránit degeneraci chovu následkem příbuzenské plemenitby. Rozdělení barevných rázů se projevilo jako rozumné i vzhledem k poněkud odlišným charakterovým vlastnostem obou variant. Hnědáci pracují na kratší vzdálenost od vůdce a snáze se vedou; bělouši loví na větší vzdálenost a projevují mimořádnou chuť do práce na stopě. 
     Dnes však nelze používat rozdílné založení obou rázů za spolehlivý a charakteristický znak k jejich rozlišení, protože během let docházelo z nejrůznějších důvodů k opětovnému spojení jedinců obou rázů. Zpravidla se však i v dnešní době používá k chovu párů psů stejného rázu, aby byla v rámci plemene zachována rezerva navzájem nepříbuzné krve. 
     Němečtí křepeláci se vždy chovali a chovají výhradně jako lovečtí slídiči a všestranně použitelní lovečtí psi. 

Německý křepelák je středně velkým, dlouhosrstým velmi svalnatým slídičem, s ušlechtilou hlavou a silnými kostmi. Délka trupu poněkud přesahuje kohoutkovou výšku, v žádném případě nesmí působit dojmem psa na vysokých bězích.

Důležité proporce:

• Poměr délky těla ke kohoutkové výšce: 1,2 : 1
• Poměr hloubky hrudníku ke kohoutkové výšce: 0,5 : 1
• Poměr délky tlamy k délce mozkovny: 1 : 1

Chování a charakter (povaha): Živý a lovecky velmi náruživý pes, přátelský a sebejistý, velmi učenlivý a přizpůsobivý. Není bázlivý ani agresivní.
Typickými vlastnostmi německého křepeláka při lovu jsou:

• silně vyvinutá náruživost ke slídění
• chuť do práce na stopě a velká jistota při této práci
• jemný nos
• radost z přinášení zvěře a radost z vody
• ostrost vůči zvěři a vůči škodné
• při příslušném výcviku a vedení sebevědomý, samostatný, kontrolovaně pracuje ve velkém oblouku; je spolehlivý při dohledávce a pachových pracích. Pracuje jako slídič a všestranný lovecky upotřebitelný pes v prostorných převážně lesních revírech s vodními plochami. Od počátku chovu se nevěnovala žádná pozornost vlohám pro vystavování.

HLAVA:

Mozkovna: ploché temeno, přiměřené šířky, bez znatelného týlního hrbolu. Stop jen málo vyjádřen.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

• Nosní houba velká a tmavá, s široce otevřenými nozdrami. Pigmentové skvrny na nose jsou vadou, psa zdobí klabonos.
• Morda je silná s širokým hřbetem nosu, směrem dolů lehce zaoblená, rozhodně ne špičatá, ne kratší než mozkovna. 
• Pysky jsou rovné, suché, pevně přiléhající, pigmentace odpovídá barvě srsti.

Čelisti/zuby: úplný chrup se 42 zuby s následujícím zubním vzorcem 
          (schematicky při pohledu zepředu):

     Vpravo          M  P  C  I  I  C  P  M          vlevo
     Horní čelist    2  4  1  3  3  1  4  2          horní čelist
     Dolní čelist    3  4  1  3  3  1  4  3          dolní čelist
Řezáky horní čelisti přesahují jako nůžky řezáky dolní čelisti; klešťový skus se toleruje; zuby dobře vyvinuté, skus silný.

Líce jsou suché, kůže těsně přiléhá, jařmové oblouky nevystupují. 
Oči jsou středně hnědé, pokud možno co nejtmavší, středně velké, uložené poněkud šikmo, nevystupují ani nejsou zapadlé; pevně přiléhající oční víčka bez viditelné spojivky. Řasy na okrajích víček. 
Slechy jsou vysoko a široce nasazené, ploše visící těsně za okem, bez známek vytáčení. Nejsou silné, masité ani hadrovitě svěšené. Se stejnoměrným osrstěním přesahující vnitřní okraj. Ucho natažené kupředu dosahuje k čenichu. 
Krk je silný, šíje mimořádně dobře osvalená, pod tupým úhlem plynule přechází do kohoutku; bez známky volné kůže na hrdle a bez laloku se plynule rozšiřuje k hrudi. 

TRUP:

Jednotlivé části hřbetní linie těla rovné, plynule přecházejí, záď lehce spáditá, prut nesen v prodloužení hřbetní linie nebo mírně pod ní.
Kohoutek je silný a výrazný. Hřbet je krátký a pevný, bez pronesení za kohoutkem. Bedra jsou dobře osvalená, a proto působí mohutným dojmem. Záď je lehce spáditá, nesmí být přestavěná, poněkud níže než kohoutek. 
Hrudník je při pohledu zepředu oválný. Při pohledu z profilu dosahuje až k lokti . Hrudní koš dlouhý, dobře klenutý, nesmí být sudovitý ani plochý. 
Od posledního volného žebra je spodní linie a břicho dozadu přiměřeně vtažené. Celá spodní část trupu by měla být hustě porostlá krycí srstí i podsadou. 
Prut je nesen v prodloužení hřbetní linie, v klidu rovně nebo poněkud svěšen. Při vzrušení nesen mírně nad hřbetní linií a v živém pohybu. Aby nedocházelo k jeho poranění, měl by se během prvních tří dní života kupírovat nejvýše o jednu třetinu. 
(V zemích, kde je kupírování zakázáno, se může ponechat přirozený). 

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY:
Při pohledu zepředu jsou hrudní končetiny rovné a rovnoběžné, při pohledu ze strany dobře pod tělem a směřují kolmo k zemi, dobré zaúhlení. Plece jsou silně osvalené, lopatka dobře přiléhá a směřuje šikmo vzad. Nadloktí je při pohybu se lehce pohybuje kolem hrudníku, loket těsně přiléhá k trupu, není vbočený ani vybočený. Předloktí je rovné, přechod ke kloubům bez rachitických příznaků, zápěstí silné, nadprstí nepatrně směřuje dopředu.
Tlapka je lžícovitého tvaru, prsty těsně přiléhající, kočičí nebo zaječí tlapka nežádoucí. Polštářky pevné, odolné, dobře pigmentované a silné dobře se obrušující drápy. 

PÁNEVNÍ KONČETINA
Při pohledu ze strany mají pánevní končetiny dobré úhlení kolen i hlezen; při pohledu zezadu končetiny rovné a rovnoběžné, postoj není sudovitý ani kravský; silné kosti.
Stehno je široké a velmi svalnaté, má dobré úhlení mezi pánví a stehnem. Koleno je silné s dobrým úhlením mezi stehnem a bércem. Bérec je dlouhý, svalnatý a šlachovitý. hlezno silné, nárt krátký, postavený kolmo, tlapka viz. tlapka hrudní končetiny.
Mechanika pohybu je plynulá a prostorná. Běhy se pohybují rovně a souběžně těsně podle těla. Kůže je pevná, těsně přiléhající, bez vrásek a pigmentace. 

OSRSTĚNÍ:

Srst je silná, těsně přiléhající, převážně zvlněná až kudrnatá srst (Astrachán) nebo hladká dlouhá srst, s hustou podsadou. Není příliš dlouhá ani jemná či dokonce hedvábná. Na šíji, sleších a na zádi často kudrnatá; zadní strana končetin a ocasu s dobrými praporci; často bohatý límec; dobře osrstěné je i břicho. Na tlamě a mozkovně je krátká ale hustá srst; slechy pokrývá dlouhá kudrnatá nebo hustá zvlněná srst, která přesahuje i přes jeho vnitřní okraj. Meziprstí je rovněž hustě osrstěno, srst však není příliš dlouhá.
Německý křepelák se chová ve dvou barevných rázech:jednobarevná hnědá nebo červená, často s bílými nebo bělavými znaky na hrudi a prstech
hnědý nebo zřídka také červený bělouš; základní barvu tvoří hnědá respektive červená srst, která je hustě prokvetlá bílou, často s hnědou respektive červenou hlavou, plotnami nebo pláštěm přes celý hřbet. K tomuto barevnému rázu patří také strakoši (s bílou základní barvou a velkými hnědými respektive červenými plotnami) nebo tygři , u nichž je bílá základní barva s hnědým respektive červeným stříkáním nebo tečkováním. Ti mohou pocházet i z jednobarevných rodičů.
U obou barevných rázů se mohou vyskytovat červené znaky (pálení) nad očima. na tlamě, bězích a v okolí řitního otvoru. 

VELIKOST A HMOTNOST

Kohoutková výška: psi: 48 - 54 cm

feny: 45 - 52 cm

Hmotnost odpovídá kohoutkové výšce a pohybuje se přibližně mezi 18 - 25 kg (feny jsou poněkud lehčí než psi).

Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí chápat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm závažnosti odchylky.

Například:

• vyjádřený stop
• chybění jednoho prvního premoláru (P1)
• příliš hluboké volné pysky
• pevně nepřiléhající oční víčka
• příliš úzké zvukovody (dispozice k zánětu uší)
• sudovitý hrudník
• jemná nebo hedvábná srst, málo osrstěné břicho, prosvítající kůže
• malé odchylky od standardem stanovené velikosti či hmotnosti
• vysokonohost nebo příliš krátké běhy v poměru k hrudi

Těžké vady:

• změny na pokožce (dermatitida, atopie)
• chybějící zuby (kromě chybění jednoho P1)

Vylučující vady:

• vady v povaze, strach z výstřelu nebo nezájem o zvěř
• těžké vady chrupu (předkus nebo podkus, zkřížený skus)
• ektropium, entropium
• černé zbarvení

Psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela sestouplá v šourku.

Český standard předložil klub Nkř. a byl schválen standardní komisí ČMKU v srpnu 1997.